5. část

5. února 2011 v 12:13 | Yuki-cat |  Bodyguard (Dokončeno)

Alex je čím dál víc nesnesitelný a Rik ztrácí trpělivost.


"Na nic." Odseknu. Ten hňup mě vážně vyděsil. Je mi trapně, že jsem před ním tak vyděšeně reagoval. Vypnu film a otráveně kolem něho projdu.
"Hele, co máš za problém." Zeptá se a jde za mnou.
"Co mám za problém? Počkej, zamyslím se. Tebe." poslední slovo mu zaječím do tváře.
"Dobře. Co ti vadí na mě?" upraví otázku. Jasně v jeho hlase slyším, jak se snaží mluvit klidně.
"Celková tvá přítomnost. Tak buď té lásky, vezmi si svoje věci a vypadni." Rukou ukážu ke dveřím.
"To nemůžu, mám tě hlídat." řekne prostě.
"Hlídat? Vždyť si do teď spal." Vysměju se mu.
"Byl jsem utahanej z hlídání nevděčných spratků, jako seš ty." Jeho sebeovládání je v háji.
"Co si to dovoluješ? Táta tě platí, takhle se mnou nemůžeš mluvit." Ječím.
"No právě. Táta je ochotný zaplatit ti někoho, kdo tě bude chránit a ty si jenom stěžuješ. Když za mnou tvůj otec přišel, málem se mi tam sesypal. Říkal, jak se o tebe bojí a prosil o pomoc. Seš ubožák." Vrátí se do obýváku a pustí televizi.
Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Možná to opravdu trochu přeháním. To, ale není důvod, aby mi nadával a ječel na mě. S poraněnou hrdostí se zavřu v pokoji.

Moje snaha o milé chování ztroskotala. Přepnu televizi na zprávy. Jsem rozhodnut tuhle práci odmítnout, až se jeho otec vrátí domů. Ne, že bych se nezažil horší, ale žádný se mi…To je jedno. Bude lepší to odříct, než se mi to vymkne. Měl bych to zavolat Samovi. Vytáhnu mobil a ytisknu vytáčení.
"Ahoj, tak co se stalo?" pozdraví a hned se skepticky zeptá.
"Proč si myslíš, že se něco stalo?" to jsem tak předvídatelný?
"Voláš mi jen, když je nějaký problém."
"To není pravda," bráním se. "Ale když už o tom mluvíš…"
"Já to vědět. Cos proved?" skočí mi do řeči.
"Co já proved? Proč hned všechno házíš na mě? Nic jsem neproved." Řeknu naštvaně.
"Dobře, tak o co jde?"
"Odřeknu tenhle případ." Odpovím klidně.
"Cože? Proč?" zní zaskočeně.
"Ten kluk je nesnesitelný. Nestojí o to aby ho někdo hlídal." Snažím se mu to vysvětlit.
"No a. Vždyť většina našich klientů byla taková. Proč ti to najednou vadí?"
"Já nevím, prostě on je…je tak…" najednou nevím jak ho nazvat.
"Pane bože, on se ti líbí." povzdechl si Sam.  
"Co? Vůbec nechápu, o čem to mluví, vždyť je to kluk." hraji nechápavého, o své orientaci jsem Samovi neřekl.
"Riku jsem detektiv a byl bych zatraceně mizerný, kdybych se nevšiml, že sis nikdy nic nezačal s žádnou ženou, zato jsem z tvého bytu nejednou viděl vycházet muže. Prostě mi to došlo." Vysvětlí. "Tak jak je to s tím klukem?" nemá cenu protestovat a lhát.
"Uznávám, že je hezký a svým způsobem mě přitahuje a právě proto to musím odříct. Má neuvěřitelnou schopnost mě vytáčet. Nechtěl bych mu ublížit." Víc vysvětlovat nemusím Sam mou minulost zná dobře. Povzdechne si.
"Dobře, chápu. Tak to odřekneme. A ty si konečně vezmeš tu dovolenou, včera si vypadal hrozně asi to, už vážně potřebuješ." Pro sebe se usměju. To si všimnul brzo.
"Tak fajn díky a nezlob se." Vím, že si nemůžeme dovolit odmítat případy, na naše služby se nestojí kilometry dlouhá fronta.
"V pohodě, ještě se pokusím najít někoho, kdo by mohl Alexovi chtít ublížit, ale moc šancí tomu nedávám. Zavolám jeho otci a vyřídím to s ním."
"To nemusíš, jsem zrovna u nich doma, tak to vyřídím."
"Tak jo, nechám to na tobě, zatím se měj." rozloučím se a zavěsím. Podívám se na hodinky. Půl šesté. Zvednu se a jdu k Alexovi do pokoje, po minulé zkušenosti zaklepu. Ozve se jen otrávené zamručení. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnil, a vejdu. Alex sedí ne posteli a čte si.
"V kolik přesně se vrátí tvůj otec?" zeptám se mezi dveřmi. Otráveně se na mě podívá.
"Asi za půl hodiny." odpoví.
"Dobře." Přejdu k jeho posteli a vezmu si věci, pak vyjdu z pokoje. Jeho zmateného výrazu si nevšímám. Všechno položím ke dveřím, chci být připraven hned vypadnout.
V kuchyni si zrovna natáčím vodu do sklenice, když zaslechnu bouchnout domovní dveře. Přišel o něco dřív, to je dobře, už chci být pryč. Pan Šimánek po chvíli vejde do kuchyně.
"Dobrý den." pozdravím ho.
"A dobrý. Už jste se zabydlel? U dveří jsem viděl nějaké tašky. Kde je Alex? Nedělal problémy?" začne se mě vyptávat.
"Je mi líto, ale tu práci musím odříct." Řeknu mu hned bez obalu. Není důvod to protahovat.
"Ale já vám zaplatím. Myslel jsem, že je to dohodnuté."
"To ano, ale váš syn zjevně o ochranu nestojí. Je mi to líto, půjdu." Zamířím ke dveřím. Zastoupí mi cestu, aby mě zadržel.
"Ne prosím. Počkejte, já s ním promluvím, už nebudou problémy. Prosím." Snaží se mě přesvědčit.
"Je mi líto, ale nemůžu ho chránit, když nespolupracuje. Sam vám vzkazuje, že se i tak pokusí zjistit, kdo mu vyhrožuje." Ujistím ho. Popadnu své věci.
"Ano, ale co jestli se mu něco stane. Nemůžu si dovolit, najmou někoho jiného, kdo by ho hlídal. Prosím, nechcete si to ještě rozmyslet?" žádá mě. Jen zavrtím hlavou, rozloučím se a vyjdu z domu.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 19. července 2011 v 21:59 | Reagovat

co to ne O_O" jak jako sekne X_X"  du na další dílek x)

2 Haku Haku | 23. července 2011 v 21:03 | Reagovat

Ale tak toto niééé....já chcu aby sa Rik vrátil...a čo je s jeho minulosťou...ja so zvedavá??

3 Karin Karin | 25. června 2017 v 12:36 | Reagovat

Doufám že se vrátí. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama