2. dílek

12. února 2011 v 16:39 | Yuki-cat |  Nový spolužák (Dokončeno)
Pro Akyru. Snad se bude líbit, je to krátké, jak jsem řekla, trochu mi došla inspirace.



Druhá přestávka. Otočím se k Daisukemu, který si z tašky vytahuje svačinu. Chci s ním mluvit dřív, než přijde Myšák, obvykle spolu chodíme svačit na dvůr, ale dnes je venku nehorázný slejvák. Proto jsme se dohodli, že přijde sem.
"Hele, tohle je moje lavice a můžu tu mít, koho chci, jestli ti to vadí tak vypadni." Trochu překvapeně zamrká. Zřejmě mu hned nedošlo, že mluvím o tom, jak se choval k Myšákovi. "Myšák je moje kamarádka, jestli s námi máš nějaký problém, přesedni si." Zdá se, že pochopil. S prostým "Hm" se opět začne věnovat své tašce. Vytáhne rohlíky, salám už má na lavici. Páni já mam hlad. Tak kde je ta holka s tou svačinou. Včera mi Myšák slíbila domácí buchty, snad na mě nezapomněla. Závistivě se podívám na svačícího souseda. Hlasitě mi zakručí v břiše.
"Jak slyším, jdu akorát včas." Na lavici mi dopadne sáček s buchtami. Ani jsem si nevšiml, že přišla. Hladově se na ně vrhnu. Zakousnu se do jedné z nich a hned se zarazím. Ta blátivá hmota, ze které je to upečené se mi rozpadne v puse a k mé smůle se chuť ještě zintenzivní. Hutná to ještě hůř než když jsme jako děti vařili z písku. Jak se jí pro boha podařilo změnit chuť i těch povidel?
"Jsou výborné." Řeknu a s velkým sebezapřením polknu sousto. Snad se mi nic nestane. Myšákova tvář se rozzáří úsměvem. Chytne mě kolem krku a políbí na tvář.
"Lžeš, ale děkuju." Polibek jí oplatím. Vezme mi z ruky nakousnutou buchtu i ty v sáčku a jde je vyhodit. Pak se hned vrátí.
"Když si věděla, že jsou hnusný, proč si mi je dávala?"
"Chtěla jsem ti dát lekci." Prohlásí hrdě.
"Lekci? Jakou lekci?" nějak mi nedochází pointa.
"Pořád naivně důvěřuješ mým kuchařským schopnostem. Takhle se alespoň poučíš." Vzdávám to, pravdou je, že jsem se jí snažil naučit vařit. Nic složitého, jen když u nás párkrát byla, pomáhala mi s obědem, ale počínaje dneškem rezignuji.
"Fajn, pochopil jsem. Zítra donesu svačinu já." Mě vaření problém nedělá. Buchty dělat nebudu, ale těstovinoví salát bych mohl. Opět se ozve můj neuspokojený žaludek. Příští přestávku si skočím do kiosku, teď tam bude příliš velká fronta.
"Ahoj, já jsem Jana. Nechtěl by sis jít sednout ke mně?" vedle Daisukeho stojí blondýna z první lavice. Nemám jí rád.
"Co ty tu chceš?" otočí se blondýna k Myšákovi. "V téhle třídě nemáš co dělat."
"Přišla jsem za Yukim."
"Co pak nevidíš, že tě tady Daisuke nechce. Ty otravná lesbo." Doslova vyskočím ze židle. No to bude páreček, tihle dva.
"Co si to dovoluješ ty…" začnu, když mě Myšák chytne za ruku a zavrtí hlavou, že to nemá smysl.
Nečekaně se ozve Daisuke.
"Ona mi nevadí, ale ty mi tu kazíš vzduch. Tak co takhle nahodit tempo Kachno a odplavat?" no já zírám, to jsem rozhodně nečekal a nejsem jediný. Jana chvíli překvapeně civí, než jí dojde, co jí vlastně řekl. Pak se otočí a vrátí se na místo, kde se rozbrečí.
"Teda. Díky, ale to si nemusel." Poděkuje mu Myšák.
"V pohodě. Chtěl jsem se ti omluvit, za to jak sem se choval. Jmenuju se Daisuke." Jestli jsem do teď zíral, tak teď doslova čumím.

Jen s obtížemi udržím vážnou tvář. Yukiho jsem asi překvapil, jen doufám, že v dobrém. Po pravdě bych se do toho za normálních okolností vůbec nepletl, ale Yuki se mi líbí a hodlá využít každé příležitosti ho získat.
"Michala." Potřesu si s ní rukou. Vypadá jako moc milá holka, ale pro její vlastní dobro doufám, že je opravdu lesbička, v opačném případě… Vlastně ani nevím, co bych bělal, ale ten jejich polibkový rituál se mi vůbec nelíbil.
"Ty ses přistěhoval?" zeptá se Myšák.
"Jo, žiju s bráchou a ten tu dostal práci." Odpovím jí.
"Aha, a kde pracuje?"
"Tady na škole k mé smůle je to učitel." Povzdechnu si. Věnuje mi soucitný pohled.
"Večer jdeme s Yukim do kina, mohl bys jít s námi, trochu ti to tu ukážeme." Navrhne mi, S Yukim do kina? Hm, proč ne.
"Tak to teda prrr." Vloží se do rozhovoru můj soused. "Proč by měl jít s námi?"
"No nic já už půjdu, měj se Yu." Rozloučí se, aniž by mu odpověděl. Pak se ještě otočí ke mně. "Tak před školou ve čtyři."

"No skvělí." Povzdechnu si. Proč mi to dělá.
"Vadí ti to?" nakloní se ke mně Daisuke.
"Ne, myslíš?" ironie z těch slov doslova odkapává.
Můj žaludek se ozve hlasitěji. No jo sakra, já o tobě vím, jen tu teď zrovna k jídlu nic nemám.
"Na, vezmi si." Přisune mi rohlíky. Vezmu si, proč taky ne.
"Dík." Spokojeně se na mě usměje. Má hezký úsměv, vlastně je celý moc hezký. Dojde mi, že na něj pořád koukám a rychle sklopím pohled. Najím se a chvíli před zvoněním si doběhnu pro minerálku.


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 18. července 2011 v 21:25 | Reagovat

moc krásné, moc se ti Yuki omlouvám ale vážně jsem neměla ani moment vynahradím ti to :)

2 Lili Lili | 20. července 2011 v 0:03 | Reagovat

užasnej dílek *-* jak to kruci děšláš chci mít tvůj talent TwT

3 Haku Haku | 23. července 2011 v 20:06 | Reagovat

Ale,ale,ale..že by nám niekto pomalyčky menil názor.???

4 Karin Karin | 25. června 2017 v 18:43 | Reagovat

Ten ji pěkně setřel. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama