1. dílek

12. února 2011 v 0:05 | Yuki-cat |  Nový spolužák (Dokončeno)
Tak jsem se rozhodla to dopsat, ale stejně vám sem nejprv dám tu první část.

Hned první hodinu v pondělí jsme měli mít matematiku. Náš učitel se rozhodl, že každé pondělí budeme psát kontrolní test a to byl právě ten důvod, proč jsem se celou neděli učil a zalehnul až před půlnocí. Rozespale sem seděl na svém místě s hlavou opřenou o lavici a taškou hozenou na volné židli vedle mě. Po zvonění do třídy vešel neznámý mladý muž a za ním kluk v mém věku.
"Přeji dobré ráno. Jmenuji se Omota Lasuky a budu vás učit matematiku a fyziku." představil se nám muž a třídou to zašumělo. "Váš minulý učitel z náhlých rodinných důvodů musel na této škole bohužel skončit."
Já osobně bych spíš řekl bohu dík, ale to je věc názoru. Tamtoho učitele jsem nasnášel protože mi matiku, kterou jsem dříve měl moc rád, úplně znechutil. Dával do příkladů chytáky, když jsem se na ně, jako jediný ze třídy nenachytal, prohlásil, že jsem podváděl a dal mi za pět.
"Tohle je váš nový spolužák Daisuke Lasuky." položil ruku na rameno klukovi co stál vedle něj. Pak mu naznačil, aby si šel sednout. Ten jen přejel očima po třídě a zastavil se pohledem na volném místě vedle mě. Usmál se.
Seděl jsem úplně vzadu, jak procházel kolem přednějších lavic většina třídy, hlavně holky, se po něm ohlížela. Sundal sem ze židle svojí tašku a, i když nerad mu uvolnil místo. Vždycky sem seděl sám a vyhovovalo mi to.
Nový učitel si sedl za katedru a vytáhl seznam jmen. Upnul jsem pozornost k němu. Můj soused se o učitele zřejmě nestaral a místo toho pozoroval z nějakého důvodu mě. Snažil jsem se to ignorovat, ale po nějaké chvíli mi to začalo dost vadit. Mezi tím se začala vyřizovat docházka. Podle abecedy jmenoval všechny ve třidě a přítomní se okamžitě ohlásili.
"Yuki Tanaka."
"Tady." zvedl jsem ruku, aby mě bylo vidět.
Postupně projel všechny jména ze seznamu a pak nám oznámil, že se od bývalého učitele doslechl o plánovaném testu na tento den, ale že nám ho nemá v úmyslu dát a rozhodně ne po víkendu takhle brzo ráno. Samozřejmě propukl celotřídní jásot.
Hm, takže jsem se celou neděli učil zbytečně. Pak nám začal opakovat poslední látku, právě tu, ze které měl byt test. Což jsem uměl dokonale, ale podle upřených pohledů a rychlého zapisování do sešitů všech ostatních, jsem poznal, že sem jeden z mála.
Pohodlně opřený s pohledem na mne známou látku na tabuli jsem si uvědomil, že můj soused se na mě nepřestal dívat.
"Máš nějaký problém?" zeptal sem se ho tak aby to nikdo jiný neslyšel. Přitom jsem se mu dost otráveně podíval do zelených očí.
"Asi už to tak bude." při těch slovech se ke mně s podivným úsměvem naklonil a rukou mi přejel po stehně.
Překvapeně jsem sebou trhnul a odstrčil ho takovou silou že spadl ze židle. Učitel se na nás podíval a jen protočil panenky. Sjel Daisukeho varovným pohledem a ten zase rychle zaplul na své místo.

Sakra. Měl sem to čekat. Sebral jsem se ze země a znovu se posadil vedle něj. Ten bráchův pohled mě pobavil, ale radši už ho nebudu dráždit. Dá mi to hodně přemáhání, ale řekl jsem si, že do konce hodiny nechám svého krásného spolusedícího už bez povšimnutí. Ne že bych se bratra bál, jen mu nechci dělat potíže v nové práci. Je jen o pár let starší než já a pořád se mě snaží vychovávat, ale i přes ty jeho moudrý kecy, kterýma mě doslova zahlcuje, ho mám rád. Všichni naši známí tvrdí že nechápou, jak dva bratři mohou být tak rozdílní. Vzhledově sice vypadáme skoro stejně, jen já mám černé vlasy o něco další a na rozdíl od jeho hnědých očí moje jsou tmavě zelené, ale jinak jsme každý úplně jiný. On je kliďas a já dost impulzivní. On si všechno dopředu rozmýšlí a já do toho vlítnu po hlavě. On je na holky a já na kluky. A teď konkrétně na mého nového spolužáka, díky kterému jsem si před malou chvílí narazil zadek.
Líbil se mi hned od začátku a nedokázal jsem se na něj přestat dívat. Když se pak na mě podíval těma hlubokýma modrýma očima, prostě jsem se neudržel. Už v tu chvíli jsem se rozhodl, že bude můj.
"Jestli pak si vůbec uvědomuješ, že už teď nemáš ani tu nejmenší šanci." zeptal jsem se ho v duchu a naoko sledoval bráchův výklad na tabuli.
Když zazvonilo, zavolal si mě bratr k sobě. Čekal jsem to a bez řečí šel za ním do jeho nového kabinetu. Ještě si zřejmě ani nestihli vybalit věci, soudě podle papírové krabice na stole a prázdné malé knihovny.
"Co to mělo znamenat." spustil hned, jak sem za námi zavřel dveře.
"A co máš přesně na mysli?"
"To moc dobře víš." vypadal dost naštvaně.
"Jen sem se chtěl seznámit se svým novým klukem."
"Hm. Podle jeho reakce soudím, že si mu o to, že je tvůj kluk ještě neřekl."
"Oznámím mu to v nejbližší době." při té představě jsem se musel usmát.
"Daisuke, prosím tě, co zase blbneš? To nemůžeš nechávat věcem volnější průběh? Ne. Samozřejmě že ne. Ty se prostě musíš vrhnout na toho chudáka při prvním setkání. Bude lepší, když si sedneš k někomu jinému a to k holce." při té poslední větě jsem se zhrozil. Holky mi neuvěřitelně lezou na nervy.
"Tak zaprvé, já se na nikoho nevrhal. Zadruhé, to co dělám je jen moje věc. A do třetice, slepice vedli, který mě posadíš to má spočítaný." při svém proslovu jsem odpočítával na prstech, abych slovům dodal patřičnou váhu. Nikdo z nás nechtěl ustoupit. Omota si nakonec povzdechl. "Fajn." řekl jen a gestem mi naznačil, že můžu jít. Z jeho kabinetu jsem šel rovnou do třídy. Mezi dveřmi se ale zastavím a nenávistně sleduju holku, která sedí na mém místě a baví se s Yukim.

Zazvonilo na přestávku a já byl jen rád, že ten úchyl hned odešel. Co si o sobě ten kretén myslí? Ani ho neznám a on mě hned začne osahávat. Na něco takového nemám náladu ani žaludek. Frajírky jako je on nesnáším. Zřejmě si myslí, že s pěkným ksichtem si může dovolit všechno, ale to se mílí a já mu ho příště klidně poupravím. Z mejch myšlenek mě vytrhla až holka, která dosedla na místo vedle mě a hlavu si opřela o lavici.
"Ahoj Myšáku." pozdravil sem jí. Vlastně se jmenovala Michala, ale já jí nikdy neřekl jinak než Myšák. Jí to nevadilo a vlastně to oslovení i upřednostňovala. Známe se už od malička a je to moje nejlepší kamarádka. Navzájem jsme si říkali úplně všechno. Jen škoda, že chodí do vedlejší třídy.
"Ahoj Yu." řekla jen unaveně a zavřela oči. Připomněla mi mě samého před hodinou.
"Mám spolusedícího." oznámil jsem jí. V tu chvíli ožila. Narovnala se na židli a s očekávání nějakých těch novinek se na mě podívala.
"No moc šťastně nevypadáš." Konstatovala, když viděla můj zamračený výraz. Řekl jsem jí všechno o novém spolužákovi, i co se stalo o hodinu. Ona se "nečekaně" rozesmála na celé kolo. Nevím proč, ale prostě sem se musel nad tím pousmát i když mě ta událost dost naštvala. S ní to prostě jinak nešlo.
"To si udělal dobře. A jak vlastně vypadá."
"Se podívej." pohodil jsem hlavou směrem ke dveřím do třidy. Stál v nich Daisuke a zlostně si prohlížel Myšáka, která mu seděla na místě.
"Páni." řekla a s omluvným úsměvem ho pustila vedle mě. Ona sama si vyskočila na lavici z mé strany. Ten se na ní podíval ještě zuřivěji.
"Promiň doufám, že ti tu nějak nevadím." zazubila se na něj a natáhla k němu ruku. " Jsem Michala, Yukiho kamarádka, ale klidně mi říkej Myšáku." když ruku okázale ignoroval a dál pohledem naznačoval, že není vítaná, jen se k němu naklonila a prohlížela si ho z větší blízkosti. Zřejmě to s nim ani nehlo a já jen napjatě sledoval co bude. Za tohle jeho arogantní chování se můj odpor k němu o něco prohloubil. Myšák si ho s úsměvem prohlížela, vypadalo to že zkoumá každý milimetr jeho tváře.
"Ne teda, ty seš vážně moc pěknej. Nemáš náhodou stejně starou sestru?"

Nechápavě sem zamrkal. Po té první větě jsem čekal otázku obvyklého typu: Máš holku? Nechceš se mnou chodit? Ale tohle bylo nečekané. Holka, teda Myšák se pořád usmívala, když jsem jen zavrtěl hlavou, smutně si povzdychla.
"Už jsem doufala, že najdu holku svých snů. No nevadí. Hele Yuki já už půjdu bude zvonit." řekla Yukimu a pak se znova obrátila na mě. "Tak se zatím měj a doufám, že umíš i mluvit." a pak s nezměněným úsměvem odešla.

Po odchodu Myšáka jsem se prostě neudržel a při pohledu na jeho zmatený výraz se začal smát. Oproti tomu arogantnímu pohledu to byla úžasně komická změna.
"Čemu se směješ? Mohl bys mi to laskavě vysvětlit?" v jeho hlase bylo slyšet rozhořčení, ale i rozpaky. Zazvonilo dřív, než sem stačil cokoli říct a vešel náš dějepisář, hned začal mluvit o nové látce.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 18. července 2011 v 21:16 | Reagovat

krása hned jdu dál:)

2 Lili Lili | 19. července 2011 v 23:57 | Reagovat

já snad kvuli tvím povídkam nepudu spát a to se potřebuju vyspat zejtra mám cosplay sraz a stávám brzo xD ale od toho se nedá odtrhnout :-D

3 Haku Haku | 23. července 2011 v 20:02 | Reagovat

Smária...som skoro skončila na zemi..paráda. :-D  :-D

4 Kik Kik | Web | 3. prosince 2011 v 12:15 | Reagovat

:o Idem hneď čítať ďalej :P

5 Natalia Contostavlos Natalia Contostavlos | E-mail | Web | 2. února 2013 v 10:21 | Reagovat

"Nemáš stejně starou sestru?" :D :D Ta holka je mi sympatická :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama