1. část

21. ledna 2011 v 20:33 | Yuki-cat |  Bodyguard (Dokončeno)
První část povídky na pokračování, budu se snažit dodávat další částipravidelně. Je to krátká kapitelka a upřímě ty další nebudou o moc delší.


Konečně doma. Jen hodím báglem za dveře a zhroutím se na sedačku. Tentokrát to bylo náročný. Nechápu, jak si sedmnáctiletý kluk může udělat tolik nepřátel. Proti tomu parchantíkovi byla snad celá škola. Hrozná práce. Naštěstí je dobře placená. Zbohatlíci jsou ochotni vyhodit majlant za bezpečí svých nezbedných ratolestí.
Přetočím se na záda, hlavu opřu o opěradlo a zavřu oči. Klid. Nádhera. Klidně bych tu i usnul, kdyby nezazvonil ten zas..... telefon. To nemůžu mít ani chvilku klidu? Nasupeně se po něm natáhnu.
"Ano?" ani se nesnažím zakrýt špatnou náladu.
"No nazdar Riku. Volám, jen abych se ujistil, že už jsi doma." ozve se šéf. Vlastně je to spíš pracovní partner. Pracujeme spolu už od mích patnácti let. On shání klienty a vede vyšetřování a já sem něco jako ochranka. Najímají si nás především rodiče, jejichž dětem někdo vyhrožuje nebo šikanuje.
"Jo jsem. Hele jestli je to všechno jdu si lehnout." už se chystám zavěsit.
"Ne počkej. Máme příležitost získat dalšího klienta a bude za to i dobře zaplaceno." zarazí mě.
"To je fajn. Promluvíme si o tom zítra. Vážně jsem utaaaaahanej." zívnu.
"V tom je právě problém. Chtěl by se s námi sejít už dnes a od zítřka bys chodil s jeho synem do školy." oznámí. To mě dokonale probere. Se musel úplně zbláznit. Jeden případ nám právě skončil a já se už několik týdnů pořádně nevyspal.
"Ses asi zbláznil. Potřebuju aspoň pár dní volna. Prostě to odlož." protestuji.
"To nepůjde, jestli to nevezmem hned tak najmou někoho jiného." to už znělo jako žádost.
"To je teda smůla. Snad to přííííííííííííště výjde. Tak se měj."
"Ale no tak. Bude to vážně slušně zaplacený. Po tomhle kšeftíku dostaneš volna, kolik budeš chtít."
Jo jasně to známe. To mi tvrdí celých pět let co spolu pracujeme. Začíná toho na mě být moc. Kvůli práci jsem doma minimálně a pořádnej vztah jsem neměl … no vlastně nikdy. Jen pár známostí na jednu noc.
Povzdechnu si.
"Tak fajn v kolik se chtěj sejít?" nemůžu uvěřit, že na to kejvnu.
"Skvělí, za dvě hodiny přijdu k tobě i s klientem." řekl honem a položil mi to. Tak to je skvělí. Kouknu na hodinky. Je šest to znamená, že přijdou tak v osm. Pohodlně si lehnu na gauč a zavřu oči. Užívám si té chvilky klidu, která mi byla dopřána.

Probudí mě řinčení zvonku. Troch si upravím vlasy a uhladím oblečení. Jdu otevřít. Do bytu pustím svého osmadvacetiletého parťáka Sama a asi čtyřicetiletého muže v padnoucím obleku. Zdvořile je přivítám a snažím se moc nezívat. Všichni se posadíme do obývacího pokoje. Nevítaná návštěva odmítne nabízenou kávu, klient hned začne s vysvětlováním svého problému.
Klient se jmenuje Emil Šimánek a má jednoho devatenáctiletého syna Alexe, který chodí do čtvrtého ročníku na střední škole. Zdá se, že Alexovy někdo vyhrožuje a ne jen jemu. Každý kdo se s ním přátelí, byl obdarován slušnou dávkou výhružných dopisů. Ve všech je to samé. Doporučení aby se Alexovi vyhýbali. Není divu, že to chlapcovo okolí vyděsilo a začali se mu všichni stranit. Jednoho jeho kamaráda dokonce napadli. Samotnému chlapci chodí dopisy s dosti podrobným popisem jeho potencionální násilné smrti.
Když pan Šimánek domluví zničeně a bezradně si schová obličej do dlaní.
"Pomozte mi prosím. Mám o něj hrozný strach." požádá.
"Pokusíme se. Po celou dobu pátrání bude Rik hlídat vašeho syna a to i ve škole." začne vysvětlovat Sama. "Rik bude hrát nového studenta, je důležité, aby nikdo, kromě vás a vašeho syna nevěděl, kdo Rik ve skutečnosti je. Budou předstírat přátelství a pokusíme se útočníka vyprovokovat, aby Rika napadl. V tu chvíli ho dostaneme." V jeho podání to i mě znělo jednoduše. Spolknu otázku na to co bude dělat on. Teď stačí už jen dohodnout detaily. S Alexem se sejdu zítra v půl osmé před školou. Bydlet budu v jejich domě. Pan Šimánek mi navíc naznačil, že jeho syn z neustálého dohledu není zrovna nadšenej. To má hold chlapec smůlu. Nakonec dostanu jeho fotografii, abych ho zítra poznal. Je štíhlí, vysoký asi jako já, má krátké blond vlasy a zelené oči. Řeknu vám jen jedno: Vauuuuuuu.
Konečně vyprovodím hosty a chvíli před desátou zalezu do postele. Usnu okamžitě.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 19. července 2011 v 13:54 | Reagovat

Tak tohle vypadá víc než chutně *.*

2 Lili Lili | 19. července 2011 v 21:16 | Reagovat

Wauuuuu *-* teda to vypadá skvěle hned se vrhnu na další dílek :-D píšeš skvěle x)

3 Haku Haku | 23. července 2011 v 20:48 | Reagovat

Prvá kapitolka a ja som sa už zamilovala O_O  :-P

4 Jan Jan | E-mail | Web | 28. května 2014 v 13:53 | Reagovat

Já bych potřeboval služby bodyguarda na jednu motorkářskou akci, nechci tam žádné rvačky.

5 Karin Karin | 24. června 2017 v 22:43 | Reagovat

parádní jdu číst. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama